Historie hodinek

Hodinky aneb vynález, který už má leccos za sebou

Zatímco někteří z nás mají den vyměřený na přesně minuty a jsou celí nesví, když nevědí, která právě bije, jiní nechávají čas volně plynout. Ale mít jakés takés povědomí o přesném čase a znalosti, jak jej měřit, potřebuje čas od času každý z nás. Ať již je to opuštěný Robinson Crusoe, člen posádky Mezinárodní kosmické stanice (ISS) nebo výkonný ředitel nadnárodní firmy.

Podoba přístrojů, které sloužily pro zjištění aktuálního času, se samozřejmě v historii lišila. Záviselo to jednak na dostupných materiálech, na umění a znalostech jejich tvůrců a také na tom, jak podléhají aktuálním módním trendům. Hodinky se však stále drží na špici obliby. I v současnosti, když potřebujeme vědět, kolik je právě hodin, stále existuje dlouhá řada těch, kteří preferují klasické hodinky a tak místo toho, aby netrpělivě sledovali displej svého mobilního telefonu, dávají přednost letmému pohledu na své levé zápěstí. Ani v 21. století klasické hodinky neztratily nic ze své slávy. Vysloužily si ji nejen svou praktičností a hezkým vzhledem, nýbrž i svou dlouholetou historií. Znáte její střípky?

Na skok ve starověku a středověku

Těžko říct, jak to vypadalo v době, kdy ještě nebyla k dispozici žádná měřidla času. Lidé se odjakživa spoléhali na své vrozené instinkty, intuici, oblohu či nebeská znamení. A také na přírodu. V lexikální jazykové vrstvě dodnes zůstávají slova a ustálená slovní spojení, která jsou inspirovaná zvířaty. Např. kuropění, tedy velmi časné ráno, kdy se probouzejí kohouti a slepice (kury). Také používáme zvláštní frázi hodina mezi psem a vlkem, což je čas mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní.

V každém případě metody určování času v dávných dobách rozhodně nepatřily mezi nejpřesnější, jinak by někdy v roce 3500 př. n. l. staří Egypťané nepřispěchali s prvním prototypem slunečních hodin. Měly podobu vysokého kamenného obelisku postaveného blízko jejich obydlí. Pomocí stínu, který obelisk s přispěním slunečního svitu vrhal, a s pomocí značek v kruhu pod ním Egypťané zjišťovali přibližnou denní dobu. Den si rozdělili na deset různých částí. Dokonce měli letní i zimní čas. Takto sestrojené hodiny fungovaly přirozeně jen ve dne, kdy svítilo slunce a nebylo zataženo.

Vedle slunečních hodin se později začaly objevovat i hodiny vodní, voskové, přesýpací a později i mechanické.

Posuneme se v čase a přeskočíme antiku i celé 14., 15. i 16. století. O vynálezech kapesních hodinek z dílny Petera Henleina, o tzv. Norimberských vejcích, o přínosu ženevských hodinářů Charlese Cusina a Jeana Babtisty Duboula se můžete dočíst v tomto našem dalším článku*, který se hodinkám rovněž věnuje.

Všechno chce svůj čas

I to, jak zkonstruovat hodinky, aby byly nejen přenosné, ale také přesné. To byl pro mnohé výrobce a inovátory hodinek tvrdý oříšek. Jeden z důležitých impulsů přišel na konci 17. století, kdy hodinky dostávají i minutovou ručičku. Nicméně skutečnou přesnost získaly teprve poté, co v roce 1715 tou dobou již známý a hojně rozšířený hodinový strojek vylepšil Angličan George Graham. Dokázal upravit kotvový krok hodinářského mechanismu a položit základ tzv. kroku svobodnému (neboli klidovému), který byl od té doby nazýván by Grahamův krok. Navázal tím nejen na práci svého učitele a hodinářského mistra Thomase Tompiona. Někdy kolem roku 1722 pak vznikají první hodinky připevňované na zápěstí.

A to zdaleka není z historie hodinek vše. Roku 1728 John Harrison vynalezl přesný chronometrový krok. Další velkou inovaci představovaly quartzové hodinky. Jejich přesnější chod zajistil zajišťoval křemíkový krystal (quartz).

Podstatný krok ve zlepšení funkce hodinek učinila v roce 1795 firma Breguet. Podařilo se jí inovovat setrvačku (hodinkový vlásek), což byl starší vynález přisuzovaný buď anglickému hodináři Robertu Hookovi nebo holandskému fyzikovi Christiaanu Huygensovi. Specifická křivka tzv. Breguetova vlásku garantuje hodinkám ještě přesnější chod a s úspěchem se používá dodnes. V roce 1888 vznikají první stopky inspirované americkými dostihy a po roce 1915 už se lidé mohou těšit z prvních vodotěsných hodinek. 

 

První krůček směrem ke kapesním hodinkám představoval velký rozmach v používání mechanických hodin koncem 13. století a jejich instalace v katedrálách a klášterech za účelem pravidelného svolávání mnišských pobožností. Již z období kolem roku 1280, a to zejména v Anglii a ve Francii, pocházejí věrohodná svědectví o těchto mechanických hodinách. Ta nejstarší zmiňují anglická města Dunstable (1283) a Exeter (1284).

                                    „Elegance je ta jediná krása, která nikdy neslábne.“