Perlový náhrdelník a bižuterie náhrdelníků
Náhrdelníky zdobí ženy i muže po celá tisíciletí. Původně se nosily z rituálních důvodů jako ochrana před démony a černou magií, jako amulet, který přináší štěstí. Později začaly plnit i funkci ozdoby, která v podstatě přetrvává dodnes. Vraťme se nyní v čase zpět do doby jejich vzniku a sledujme, jakým neuvěřitelným vývojem až k současnosti tyto elegantní šperky prošly.
Ozdoby zaváté časem
Člověk v době kamenné bojoval neustále o holý život. O svou budoucnost. Lovil, jedl, válčil, spal, bál se neznámého, sbíral plody a bobule, plodil děti a snažil se přežít. Ale v něčem se od zvířat přece jen odlišoval. Měl své sny a přání a chtěl se umělecky vyjadřovat. Muž toužil dát najevo, jak je silný a odvážný, žena zase, jak je zručná a přitažlivá.
První náhrdelníky vznikly z posbíraných mušlí a ulit, z vylovených perel, ze zubů, rohů a kostí ulovených zvířat. A z nalezených kamínků roztodivných barev i tvarů. Později využíval člověk k výzdobě i pálenou hlínu, jantar nebo sklo. Naši vzdálení příbuzní tyto součásti budoucího náramku za pomoci primitivních nástrojů provrtali a navléknuli na stéblo trávy, na kožený řemínek či lýková vlákna.
Náhrdelník ve starověku - symbol moci a bohatství
Poušť, pyramidy a oázy. Papyrus. První úředníci a církevní hodnostáři. Všemocní bohové. To je Egypt asi 3000 let př. n. l. Pro svou krásu a vzácnost bylo zlato určeno pouze…. bohům. Z tohoto kovu se vyrobí náhrdelník jen pro faraóna a jeho manželku. Je to symbol moci a postavení. Na krku faraóna se vyjímá pektorál. Hodně široký, barevný, propracovaný a bohatě zdobený náhrdelník, většinou obdélníkovitého tvaru, vyrobený
z drahých kovů a kamenů. Současně je to artefakt, který vládce provází na onen svět.
Dějiny se posunuly o kus dál. Lidé objevili měď a o něco později i třpytivé stříbro.
V období asi 2200 let př. n. l. naši předkové zjistili, že tavením mědi a cínu vznikne
slitina, která je těžká a tvrdá (proto se začala používat při výrobě zbraní), dobře odolává korozi a je možné ji odlévat do složitých tvarů. Byl vynalezen bronz, s nímž nastala menší revoluce v produkci šperků. Umění pradávných řemeslníků nám připomínají nálezy v podobě šroubovitě krouceného náhrdelníku nebo náhrdelníku, který je tvořen bronzovými trubičkami, kostěnými rourkami a ulitou kelnatky, mořského měkkýše.
Zlato zkrotili Řekové. Bohatě zdobené a do přírodních motivů listů, květů, ovoce či podoby zvířat tvarované náhrdelníky byly symbolem bohatství svého majitele.
Římané výrobu náhrdelníků povznesli na ještě vyšší úroveň. Antičtí řemeslníci je osazovali drahými kameny. Precizně a se smyslem pro sladěnou barevnost. Náhrdelník se tehdy skládal z více řetízků, často spletených dohromady s řadou opakujících se ozdob. Někdy je doplňoval medailon či mince s podobiznou císaře.
Vzestupy a pády během středověku
Raný středověk přineslo rozvoj křesťanství a víru v Boha. Člověk měl žít v chudobě a majetek odevzdávat církvi. Výroba šperků se úplně nezastavila, jen se ubírala jiným směrem. Vznikaly zejména řetízky s křížky jako symbol Kristova utrpení.
Expanze šperkařského umění nastává s příchodem renesance. Doposud oblíbené růžence a křížky doplňují náhrdelníky ve tvaru srdce i medailonky s portréty, zpočátku používaný barevný smalt je obohacen o přírodní a renesanční motivy. Ale člověk miluje lesk, třpyt a živé barvy, takže renesanci zažívají i dokonale opracované drahé kameny, diamanty, rubíny a perly.
Od 19. století až do současnosti - vše, co vám sny dovolí
Ruční práci začala konkurovat velkovýroba z levnějších a méně kvalitních materiálů. Šperky se stávají dostupné prakticky každému, ne pouze nejvyšší společenské třídě. Výroba šperků se z řemesla proměňuje v umělecký obor. Design nemá hranic, záleží jen na lidské představivosti. V oblibě jsou kromě zlata levnější stříbrné řetízky či náhrdelníky vyrobené ze slitiny nebo ušlechtilé oceli. Motivy jsou rozmanité, stejně tak jako barevnost, velikost a délka. Ať máte jakékoli představy, na trhu jistě svůj vysněný kousek vždy najdete. Zkuste to u nás - věříme, že vás nezklameme.
Pro románské období (cca od 11. do 1. pol. 13. století) je vedle dutých kovových kuliček zpracovaných technikou filigránu stejně tak typické uplatnění jantaru. Ten neměl funkci původně dekorativní, ale spíše náboženskou. Chránil před chorobami, které se v tomto období vyskytovaly poměrně hojně.
Doba bronzová (2300 - 800 let př. n. l, hovoříme-li o střední Evropě) a železná (cca 750 př.n.l - přelom letopočtu) přinesly do pojetí šperků revoluční změnu. Začaly se používat kovy. Mj. již v této době svoje uplatnění při výrobě šperků začíná nacházet zlato.
